Divocí koně opět cválají českou kotlinou

Koně jsou na světě již bezmála 60 milionů let (takže jen těsně, o 5 milionů let, minuli dinosaury) a i když si lze tak velký časový úsek jen obtížně představit, je pravda že za tu dobu urazili obrovský kus cesty. Původní koňovití byli velcí jako liška a vědci je pojmenovali do překladu jako „koně úsvitu dějin“. S rozšířením travnatých plání se postupně z prostředního prstu vyvinulo kopyto a za dob příběhů Eduarda Štorcha se Evropou proháněla celá stáda koní. Od těch dob se ale mnohé změnilo. Divocí koně v Evropě? Teď už opět ano…

 

Zkrocení divoké krve

Člověka kůň provází již zhruba 5000 let, kdy došlo k prvním domestikacím. Asi jen nejromantičtější představy nám mohou napovědět, jak tehdy probíhalo první seznamování a „krocení“. Domestikace se ale také stala vstupenkou k záhubě divokých koní. Člověk si záhy uvědomil, jak praktický a užitečný je kůň při práci, na cesty, během válek… V 19. století se vyskytovaly v Evropě poslední zbytky pár desítek volně běhajících jedinců. S příchodem nového milénia si ale lidé uvědomili vzácnost původních ekosystémů. A nyní jsou koně navraceni do náruče nespoutané přírody. 

První vlaštovky v Česku

Bývalý vojenský prostor v Milovicích se stal dějištěm prvního velkého návratu. Vznikla tu přírodní rezervace zejména proto, že se zde vyskytuje mnoho vzácných živočichů, kteří už nikde jinde u nás nežijí. V roce 2015 právě tady byli vypuštěni také divocí koně, konkrétně tedy odolný a adaptabilní exmoorský pony, který ve své rodné Anglii skutečně volně žije, přičemž jejich počty jsou celosvětově nižší než například počty ohrožené pandy velké. Od návratu koní do Milovické krajiny dokázali tito divoši nebývalé změny – z pastvin zmizely dominantní trávy, objevily se zde zcela nové druhy vzácných rostlin, přibylo lučních mravenišť a mravenčích zahrádek. Krajina se vrátila do rovnováhy.

milovice

Veřejný nepřítel

Vlivem nebývalého úspěchu se myšlenka původního osazení lichokopytníky stala oblíbenou a rozšířenou. V současnosti jsou divocí exmoorští koně v ČR bezmála již na 5 místech a jejich počet překročil 100 ks. Překvapivě snadno se v „divočině“ také sami množí. Lidé do jejich života nijak nezasahují. Koně žijí v podstatě v obrovských ohradách bez zásahů tak, jak sami chtějí. V Česku žádného přirozeného predátora nemají (vlci se od ohrad drží zatím dál) a tak je jejich jediným nepřítelem člověk sám. Vlivem nevhodného krmení uhynulo pár kusů, veřejnost se daří ale poměrně dobře „držet od koní v dostatečném odstupu“. Osedlávání, přímý kontakt či krocení je zakázáno. Jediné, co je dovoleno, je se dívat.

Zpátky ke kořenům

Divocí koně spustili řetězovou reakci. Začaly se hojně vyskytovat vzácné druhy hmyzu, považované za téměř vyhynulé, do krajiny se vrátili také pratuři a zubři. Velcí kopytníci zachraňují nešetrné hospodaření člověka, který se po několika stech letech vrací ke starým osvědčeným postupům. K přírodě.